VŠE O IMPLANTÁTECH

Zubní implantát je náhradou ztraceného zubního kořene. Je to tedy v podstatě umělý zubní kořen a většina implantátů se svým tvarem také zubním kořenům podobá.

Zubní implantát se zavádí do čelistní kosti, která následně vroste do jeho speciálně upraveného povrchu a pevně se s implantátem spojí.

Tím dojde ke „vhojení implantátu“ (používá se označení osseointegrace nebo osteointegrace), který se stane pevnou součástí kosti a je připraven k zatížení.

Implantát samotný je jen jakási hmoždinka zašroubovaná pevně do kosti.

Když si představíte, jak se věší obrázek na zeď, je to podobné – do vyvrtaného otvoru ve zdi se vloží hmoždinka a do ní se zašroubuje skobička nebo háček, a na něj se pověsí obrázek.

V ústech pacienta postupujeme obdobně. Do vyvrtaného otvoru v kosti vložíme implantát (hmoždinka), na který se našroubuje umělý pilíř, který propojuje implantát s korunkou (skobička – ta v ústech se ale jmenuje abutment). Na abutment se následně upevní keramická zubní korunka (obrázek).

Tím je nahrazen celý zub, a po připojení nové korunky k implantátu je vzniklý umělý zub připraven ke kousání.

Tohle asi také zajímá úplně každého a mám pro vás dobrou zprávu. Obvykle je ošetření implantátem doživotním řešením, byť i zde mohou být výjimky.

Řada výrobců i poskytovatelů implantátů dává na své výrobky doživotní záruku, i ta má ale svá omezení – zejména po právní stránce. Za dvacet let se promlčí i vražda a uplatňovat záruku po desítkách let u výrobce, který už ani nemusí existovat, může být značně problematické. Navíc je značně pochybné slibovat něco „na pořád“ - věčnost standardně nabízí úplně jiná organizace, a má na to za 2 tisíce let dokonale propracovaný marketing.

U implantátů je obecným doporučením poskytovat záruku v trvání 10 let (u nekuřáků), neboť pokud k nějakým komplikacím dojde, je to takřka vždy v době do jednoho roku po implantaci. Záruk se ale není třeba obávat. Pokud by došlo k odhojení implantátu i po delší době než je 10 let, většina výrobců vám jej ráda bezplatně vymění za nový a nebude riskovat poškození svého dobrého jména. V praxi se to ale nestává, z mé zkušenosti k odhojování naposledy docházelo u žiletkových implantátů.

Je potřeba ale také upozornit na to, že záruka se vztahuje vždy jen na implantát, nikoliv na zhotovenou protetickou práci. I když dostanete od výrobce nový implantát, není možné na něj usadit původní korunku. Pokud se to ale stane v krátké době (např. do dvou let), korunku vám bezplatně zhotoví váš ošetřující lékař, ale po mnoha letech provozu už je nutné vyrobit nové korunky na vaše náklady.

Z hlediska konstrukcí se často řeší, zda je možné implantáty a zuby mezi sebou navzájem spojovat. Obecně se těmto variantám snažíme vyhýbat, protože oba prvky mají zcela odlišný způsob přenosu žvýkacího tlaku.

Zatímco zub je pružný (visí ukotvený v kosti v síti jemných kolagenních vláken – tzv. Sharpeyova vlákna, která se mohou napínat a zkracovat), implantát je naopak pevně srostlý s kostí a žádnou pružnost nemá. Spojení obou prvků tak nepřináší výhody žádnému z nich, a když je to možné, zhotovujeme odděleně konstrukce na zuby a na implantáty.

Tam kde není jiná možnost, lze spojenou konstrukci tolerovat (například pro zpevnění oslabených zubů), je ale potřeba počítat s tím, že se pravděpodobně nebude jednat o doživotní řešení.

Druhou otázkou je spojování implantátů navzájem. Suprakonstrukce implantátu (tj. abutment a korunka) je do vlastního implantátu upevněn šroubkem o průměru cca 1 mm, a přenosem žvýkacího tlaku se tento šroubek může čas od času povolit. Do konstrukcí implantátů se proto vkládají takzvané antirotační prvky, které umožňují pevnější dosed suprakonstrukce a snižují namáhání vnitřního šroubku. I přesto je velkou výhodou, pokud je možné korunky na vedle sebe stojících implantátech spojit – korunky se pak vzájemně blokují v pohybu a k uvolňování vnitřních šroubků nedochází.

To byl v minulosti veliký problém, a často implantáty nebylo možné použít. Řešením byly transplantace částí kosti na oslabenou čelist (například z pánve nebo z žeber) a až po zhojení byla možná implantace. Dnes už by si asi nikdo kvůli zubům odebírat kosti ze svého těla nenechal, ale naštěstí máme mnoho jiných materiálů a technik, jak chybějící objem kosti doplnit.

Pro ošetření a vyplnění extrakčních ran nebo k náhradě úbytku kostní hmoty máme k dispozici celou řadu materiálů, které souhrnně označujeme jako augmentační. AUGMENTACE obecně znamená „zvětšení objemu“, ale nejčastěji nám jde hlavně o zachování objemu kosti, usnadnění hojení extrakční rány nebo vybudování dostatečné výšky kosti pro zavedení implantátu.

Orientačně můžeme augmentační materiály rozdělit na „měkké“ výplně na bázi kolagenu, které stabilizují krevní sraženinu, a „pevné“ výplně na bázi hydroxyapatitu, které vyplní kostní defekt a vytvoří jakési “lešení“ pro podporu vrůstání kostních buněk.

Hojení rány je samozřejmě možné i bez augmentační výplně, je potřeba ale počítat s tím, že krevní sraženina se po několika dnech rozpadne, a celá rána se „propadne“ dovnitř, a hojení pak probíhá ode dna defektu (lze si to představit jako jámu, která se postupně zasypává, dokud se nezaplní). V průběhu hojení může dojít k poklesu horní úrovně kosti, takže při následném protetickém ošetření je pak zhotovená korunka o něco delší než ostatní zuby. I proto je vhodné kostní rány augmentovat, nebo co nejdříve ošetřit zubním implantátem.

KOLAGEN je vláknitá bílkovina, která tvoří základ všech pojivových tkání v našem těle. Aplikace kolagenu do extrakční rány pomáhá zastavit krvácení, a současně stabilizuje krevní sraženinu tak, aby bezpečně vyplnila celou ránu a umožnila vrůstání cévek, které propojí ránu s okolím.

Naopak brání nežádoucímu vrůstání granulačních tkání, které by hojení rány komplikovalo. Do infikovaných ran se používají kolagenové výplně s příměsí lokálních antibiotik, které účinně likvidují infekci, a v řadě případů pak není nutné celkové podání antibiotik. Kolagenová výplň se rozpadne během několika týdnů, a umožní výrazně rychlejší a bezbolestné hojení rány.

KOLAGENOVÉ MEMBRÁNY se používají tam, kde je potřeba zajistit hojení rány bezpečněji a po delší dobu. Bariérová membrána brání prorůstání rychle rostoucí vazivové tkáně do kosti, a poskytne kostním buňkám dostatek času pro bezpečné hojení kostního defektu.

Rovněž zajistí dostatečné zásobení novotvořené kosti kyslíkem, živinami a tělu důležitými vlastním růstovými faktory. Kolagenové membrány rovněž umožní bezproblémové přerůstání povrchového epitelu tam, kde není rána uzavřena (v místě vytrženého zubu), takže se rána hojí po celou dobu jako uzavřená, a nedochází k propadu tkání a vzniku nepříjemné „díry“ ve sliznici.

Kolagenové membrány se používají ke krytí kolagenových i hydroxyapatitových výplní, a dokáží ránu chránit po dobu několika měsíců (do úplného zhojení kosti).

HYDROXYAPATITOVÉ KOSTNÍ VÝPLNĚ jsou pevné výplně aplikované nejčastěji ve formě granulí. Jsou získávány speciální chemickou technologií z přísně vybíraných kostí skotu. Alternativou jsou výplně ze sloučeniny beta-trikalciumfosfátu, což je synteticky vyráběný materiál chemicky blízký minerální složce kosti.

Tyto pevné výplně se používají tam, kde je důležité trvalé zhojení kosti, a současně se nepředpokládá další zásah do kosti. Použití tohoto způsobu vybudování pevné kosti se nazývá Řízená kostní regenerace (GBR).

Hojení kostních defektů s těmito výplněmi trvá až půl roku, a proto je obvykle nutné jejich krytí kolagenovými membránami. Nejčastěji se využívají na doplnění chybějící kosti v místě čelistní dutiny, nebo k zakrytí implantátů, pokud někde nepřiléhají těsně ke kosti (například při okamžité implantaci, když je ihned po extrakci zaveden implantát do zubního lůžka). Řízené kostní regenerace se rovněž široce využívá v parodontologii.

TRANSPLANTACE VLASTNÍ KOSTI se v určité míře stále používá, protože nic není kvalitnějším materiálem pro doplnění kosti než právě vlastní kost. Už kvůli tomu ale neodebíráme pánevní kost nebo žebra (to patří velké chirurgii), ale malé části vlastní kosti z jiného místa v ústech během jednoho výkonu. Kost se odebírá buď v malých blocích a na místo určení se přišroubuje (jako když vám sešroubují zlomenou nohu), nebo se odebraná část rozemele na malé kousky a použije se jako drť, například k vyplnění prostoru kolem zavedeného implantátu. Pro úplnost také zmiňuji, že je možné použít i vyčištěnou kost z mrtvých dárců (z kostní banky). To ale řada zákazníků odmítá a proto tento typ kostní náhrady na naší klinice nepoužíváme.

Vyšetření před implantací je nezbytné a také poměrně podrobné. Kromě vyšetření situace v ústech a posouzení celkového zdravotního stavu je nejdůležitější části zhotovení tzv. 3D – CB CT rentgenového snímku čelisti, který vytvoří detailní trojrozměrný obraz čelistní kosti a jejich okolí.

Na základě analýzy a vyhodnocení tohoto snímku lékař zjistí lokální podmínky v místě implantace, a navrhne vhodné typy implantátů pro plánované ošetření. Provádět implantace bez tohoto CT vyšetření je již považováno za riskantní, neboť může dojít k poškození k poškození blízkých anatomických struktur (čelistního nervu v dolní čelisti a čelistní dutiny u horní čelisti).

Na základě tohoto vyšetření a výběru vhodného implantátu je také možné sestavit detailní cenový plán, aby měl zákazník úplný přehled o výdajích na své ošetření.

Zavedení zubního implantátu je jedním z nejbezpečnějších stomatochirurgických ošetření, přesto i zde určitá omezení jsou.

Absolutně kontraindikováno (vyloučeno) je provádění implantací u pacientů s těžkými celkovými onemocněními, v průběhu probíhající onkologické léčby, u pacientů v transplantačním programu nebo u těhotných žen.

Ošetření implantáty je také absolutně vyloučeno při užívání některých druhů léků, a nichž nejzávažnější skupinou jsou bisfosfonáty používané k léčbě těžkých forem osteoporózy a kostních nádorů. Tyto léky mohou způsobit nekrózu čelistních kostí, a vyvolat tak mnohem závažnější následky, než měla samotná ztráta zubů

Relativní kontraindikací může být například těžká forma cukrovky, krevní onemocnění (poruchy srážlivosti) nebo některá onemocnění spojená s poruchami imunity. Relativní kontraindikací je ale třeba i paradentóza, kterou je potřeba před vlastním ošetřením stabilizovat, nedostatečná ústní hygiena nebo kouření.

Většinu pacientů s relativními kontraindikacemi je ale možné na implantaci předem připravit a ošetření je pak možné i u nich s minimálním rizikem.

V podstatě by se lišit neměla – pokud se o své zuby dobře staráte. Implantáty je potřeba dobře a pravidelně čistit, protože – i když se na nich nemůže vytvořit zubní kaz – mohou onemocnět paradentózou stejně jako vlastní zuby.

Paradentóza je takovou „nemocí špinavých zubů“, a jak říkám svým pacientům při předávání protetických prací – i kdybychom zuby posázeli brilianty, pokud si je nebudou čistit, nic nezabrání tomu, aby se pod dásněmi nezačaly kazit nebo neonemocněli paradentózou. A stejně tak jako za kaz na kořeni nemůže zhotovená korunka, nemůže implantát za zánět (paradentózu) ve svém okolí.

K doporučovaným standardům proto patří kromě soustavné vlastní péče také pravidelná návštěva dentální hygienistky, která implantát speciálními nástroji vyčistí i pod dásní, a zkontroluje také stav ostatních zubů. Po implantaci se doporučuje frekvence návštěv u hygienistky v intervalu 3 měsíce, po precizním zvládnutí hygienických návyků lze této období prodloužit na půl roku.

Doložené pravidelné kontroly u dentální hygienistky také často rozhodují při uznání záruky, pokud by přece jen došlo k nějakým komplikacím.

To je v podstatě hypotetická otázka, protože si vybíráte a kupujete něco, čemu vlastně příliš nerozumíte. Je proto vhodné přihlédnout k doporučením lékaře, který posoudí množství a kvalitu kosti a doporučí vám k výběru implantáty, které by se v dané lokalitě hodily.

Mělo by být pravidlem, že vám lékař nabídne několik cenových variant ošetření z různých implantačních systémů. Většina lékařů má v nabídce minimálně dva typy implantátů (jeden levnější a jeden dražší), specializovaná pracoviště vám pak mohou nabídnout výběr z celé řady systémů přesně podle kvality vaší kosti i finančních prostředků, které chcete do ošetření investovat.

Na klinice ExthetX nabízíme našim klientům celou řadu implantačních systémů a jejich nabídku neustále doplňujeme. Současně ošetřujeme také celou řadu zahraničních klientů a často se setkáváme i s „exotickými“ implantáty, které se v Evropě běžně nevyskytují. I tyto implantáty ale musíme zvládnout ošetřit – byť to někdy znamená objednávku instrumentária na druhé straně zeměkoule.

Pokud je to možné, snažíme se našim zákazníkům nejen pomoci, ale i dobře poradit. Pokud si tedy nebudete ve věci svého ošetření implantáty (nebo s jiným zubním problémem) v čemkoliv jisti, neváhejte se na nás obrátit. Když to bude v našich silách, rádi vám pomůžeme.